Tvorba ztracených

Na této podstránce jsou básně, příběhy a obrázky členů, kteří již ve smečce nejsou. Nebudou zde všechny výtvory, jen ty povedenější. Roli také hrají pravopisné chyby...

Už ji skoro má, už jí chytne! Přikrčil se, každý sval, každá šlacha v těle se mu napnula a pak skočil! Vedle! myš uskočila a odběhla do keřů. Marná snaha. Už dvě hodiny pobíhal po lese a nic. Smutně pohlédl na vrabce vysoko na stromě, který si právě dával do nosu. Kdyby ho tak chytil, kdyby mu neuletěl... sbíhaly se mu sliny a i když věděl, že neuspěje, vyskočil na nejnižší větev a začal stoupat do koruny stromu. Vrabec ale seděl na jednom místě a ani se nehnul. Byl hluchý. Kocourek se napřímil, krok po kroku se přibližoval a... hop... vrabec se mu vzmítal v tlapkách. Bez rozmyšlení se do něj zakousl a teplá krev mu vystříkla do úst. Povedlo se! Lov se zdařil. Bude se ale muset ještě učit...

Oren

Nebe modré se zachvělo,
zčeřilo svou hladinu při odlivu.
A v korunách pár ptáčků zapělo
píseň, že Noc jest stále naživu.

Měsíc vyhoupl se nad obzor
pozdravit své vlčí děti.
V jeho svitu Slunce na pozor
začalo se zimou chvěti.

A v obláčcích růžovících
za horizont se sklánět začne.
Místo paprsků statisících
přiženou se stvůry lačné.

Stvůry lačné jest Tmou zvaní,
věrní služebníci Noci,
co paprsků světla se straní
a vždy nebezpeční jsou soci.

Slunce usnulo a zemi se zmocnily
tvorové tmy co nemají stání,
ale nad nimi hvězdy se bouřily
že před jejich svitem zemi brání.

Ale nakonec jak klidná hladina
nad krajinou Noc spočinula.
Jen koček spící nevina
se v lovu nočním prolomila...
Wayu de seee

Wayu de seee