Tomik

Jdu doli i horami,
Lesi i loukami.
V dáli něco zahlédnu
je to tam, kde dohlédnu.
Je rys a pak zase vlk
málem jsem to nedořek,
Uvidím lidi,
co si domy staví,
uvidím sovy,
co létají nad zemí.

Rozhlédnu se víc,
ale nevidím - prostě nic.
Najendou je něco za mnou,
sen to není, nezdá se to.
je to malé liščátko,
jak malé poupátko.

Chcete něco víc?
Málo nebo víc?
tak už radši končím, 
když příště přijdu, dokončím.

Škola: 

Lituju lidi, co učit se musí,
at si to dospělí, taky někdy zkusí,
je to však hrůza, šrotit se zpaměti,
běžte někdy rodiče, do školy za děti.
Pěkné známky po nich chcete,
tak takyvy před tabuli jděte,
ten pocit je šílenej, stát tam a nevědět, 
kdo vládl v Polsku roku 1609,
když se potom odpověd konečně dozvíte,
že někdo takový existoval, nevíte.
V tu chvíli jste bezmocní, jak od stromu kůra,
když vám pan učitel píše do ŽK bůra,
doma to pak schytáte, jak bůhví co by se nestalo,
vy si v tu chvíli přejte, aby učit se přestalo.
To se však nikdy nestane, tak můžem jen nadávat,
a ikdyž nás to nebyví, musíme se vzdělávat.
 

Možná, že je to jenom sen,
kůn raději utekl z ohrady ven.
Zůstalo mi z něj jenom sedlo,
tak jsem si osedlala křeslo.
Asi dám vale další cestě,
a zůstanu v tomto městě.

Pes je můj jediný kamarád,
myslím, že mě má docela rád.
Vlečeme se cestou celý den,
je vedro, ale pod sprchu nepůjdem.

Výlet na kole

Na kole objevuji svět,
jedu tam,
pak zase zpět.

Ted poslouchejte dobře,
řeknu vám příběh,
který se stal dnes.

Vyjeli jsme si na výlet,
byly jsme pomalejší,
nežli ptačí let.

Jely jsme lesem,
vezly jsme se světem,
postihl nás výletní sen.

Byl zrovna krásný jarní den,
neměly jsme co dělat,
vyjeli jsme si ven.

Jely jsme do kopce,
potom zas z kopce,
nejely jsme na louce.

Dojely jsme na křižovatku,
byly tam čtyři cesty,
nevěděly jsme, kudy se dát.

Pak nám to ale docvaklo,
byla to cesta naproti nám,
věděly jsme, kudy se dát.

Jely jsme správně,
tam jsem byla párkrát,
příště vím, kudy se dát.

Dojely jsme k ohradě,
byl to pěkný výhled,
nevím, co dál povědět.

Napily jsme se
a jely dál,
byly jsme zas v lese.

Leji jsme domů,
pěkný výlet to byl.
Líbilo by se to někomu?

Tajemná noc (Zisk cc: 300cc)

Vzbudím se jendou v noci a v dáli se něco šustne. Podívám se tam, ale nic nevidím. Jdu radši pryč, aby mě to víc nevyděsilo. takhle o pálnoci jsme venku nikdy nebyl. Něco v dáli uvidím, přiběhnu blíž, ale nic tam není. Nevím si už rady a tak jdu dál. Zase něco zahlídnu, ale už tam neběžím. Doběhnu až na jendu louku, kde mají duchové hostinu. Jeden z nich mě uvidí a letí za mnou spolu s ostatními duchy. Nevím, co jsou zač a tak začnu couvat dozadu. Bohužel najendou přijdu na sráz a musím zůstat stát nebo uhnout stranou. Obklíčí mě a najendou jeden mě oblétne a je za mnou. Nevím, co chce dělat a ani trochu mu nedůvěřuji. Duch najendou přiletí před ostatní a něco začne huhlat. Nechápu to a tak radši stojím a na útesu se držím zuby drápy. Najendou duchové ustoupí a duch začne huhlat ke mě. Nerozumím mu a tak jdu dopředu. Pak to pochopím. /asi mě chtěl zachránit před pádem/ začne se mi honit hlavou.
Jsem zase o kus dál a najendou je ještě větší tma. Nechápavě s ezastavím a podívám nahoru. Nic tam není a já jdu zase dál. je ještě větší tma. /asi je to proto, že nejsem blízko duchů/ pomyslím si a jdu dál. Už nevidím ani na krok, když najendou se v dáli ozve něčí hlas. "tady!" zaraženě se dívám dopředu. Jsou to nějaká mládata, ale nejsou to kočky. Leknu se a jsou to vlčata. "určitě bude poblíž dospělí vlk" řeknu nahlas a radši běžím pryč.
Doma si řeknu, že bych radši příště neměl mít s Tajemnou nocí nic společného a kdyžtak, tak lepší než toto.

Malé kotě

1.kapitola

Jdu se porozhlídnout po kopcích nedaleko doupěte. Bohužel neznám cestu a tak jdu tam, kde se mi to zdá bezpečné. Něco zahlédnu, ale nedokážu rozeznat, co to je. přijdu k tomu blíž a uvidím, že je to kotě.
"ahoj" řeknu tomu stvoření.
"jak se jmenuješ?" zeptám se po chvíli.
Čekám na odpověd, ale neodpovídá. ještě tam chvíli počkám, ale po hcvíli chci odejít. Když najednou promluví:
"ahoj, já ani nevím kdo jsem, probudil jsme se už tady" řekne.
Pohladím ho a řeknu:
"tak pojd se mnou, chci se jenom podívat na kopce" čekám na odpověd.
"Dobře" řekne, ale nestoupá.
přijdu k němu, chytnu ho a vyhoupnu ho a svůj hřbet.
"ted se drž" řeknu mu.
nečekám na odpověd a jdu rychlejším krokem. Nedovedu si ani představit, jak dlouho tam ležel. Až doběhnu na nějaký kopec, tak ho pustím a ustoupím.Najednou mě začne honit a já nevím, co mám dělat a tak když mě chytne tak honím já jeho. Takhle to trvalo až do večera.
Vzal jsme ho na záda a běžel. Bohužel mi to dlouho trvalo, ale ne tak moc.
"tak a jsme tu" řeknu mu
"díky moc za procházku, můžu se přidat?" zeptá se.
"no.... já nevím, počkej, zeptám se" řeknu mu
Odběhnu a za chvíli jsme spátky,vezmu ho do tlamy a už jsme v doupěti.

2.kapitola

Další den vyjdu z doupěte a čekám na mládě, které jsem zachránil. Otřepu se a jdu se k řece napít. A najednou "žblunk", to bylo to kotě, které skočilo do vody. Říkám mu zatím Damián, protože jeho jméno neznám. Počkám na něho, at vyleze a potom jdu na louku. Tam si lehnu a vyhřívám se na sluníčku,
"pojd si lehnout", řeknu Damiánovi a otočím se na něj.
On si lehne. Ale ne do trávy, nýbrž na mě. Mě to ale nevadí a tak ho nechám být.
Asi po půl hodině se zvednu. Vidím, že usnul a tak ho vemu na záda a běžím s ním blíž k doupěti zpět do lesa. Žene se bouřka a já bych nerad zmoknul. Voda není zrovna můj element. Sednu si před doupě a tam ho položím. Musím hládat ted jeho i počasí. Najednou se v dáli zableskne a pak zahřmí. Rychle ho radši vemu a vejdu do doupěte. Tam se už propudí. Pozoruji ho očkem a přitom pozoruji bouřku. Začne pršet a já se oklepu, protože prší až na mě. Radši jdu do doupěte a tam si lehnu.
Po bouřce se vzbudím a Damián nikde. Vyjdu ven a rozhlížím se. Vidím ho hrát si u řeky. Dojdu až k němu. Jenomže než tam dojdu, tak běží pryč. Běžím za ním,a le za chvíli ho ztratím z dohledu. /kde je?/, ptám se sám sebe. Nikde ho nemůžu najít. Jdu pořád rovně a nakonec zatočím. Obejdu celý les, ale on nikde. Už se stmívá a tak to vzdám a jdu do doupěte. Tam přes celý večer přemýšlím, kde asi je.