Goldy, Odlišná mrštnost

   100%

100

O kočce

Je to tichá a nenápadná kočka, většinou se s nikým do řeči nepouští, ale jsou i chvíle, kdy si popovídá. Při této chvíli nečekejte, že se budete bavit donekonečna, rozhovor s ní většinou trvá jen deset minut. Je milá a zdvořilá, jen vzácně udělá nějaký vtípek nebo škleb. Je uzavřená a kočce, kterou zná sotva pět minut jen tak hned nevěří a neříká jí vše o sobě, spíše jen ty nejpodstatnější věci. Není to tip kočky, která vyhledává společnost, je samotářská a vtipná je jen někdy. Každou část těla má jinou: pravá část je světlejší a má zelené oko, levá je zase více oranžová a oko má fialové. Pro tento důvod se také zdržuje mimo dosah koček, protože se jí většina za její vzácný vzhled smějí. Když je sama, většinou přemýšlí sama nad sebou, na chyby, které kdy udělala a kdo vlastně je. Jinak jen tak bloudí lese a občas si chytne nějakou kořist. Když už tu mluvíme o lovu, nemyslete si, že je to neohrabané kotě, je velmi svižná a mrštná, má atletické tělo a silné svaly, proto se nezalekněte, když na ní někdy zaútočíte, že by vás ze sebe mohla rychle shodit.

Pohlaví: samice

Hodnost: Člen bez zkoušky

Dovednosti: 0

Věk: 4 roky

Schopnosti: Oheň 

Dovednosti:

Rychlost: 0

Rovnováha: 0

Síla: 0

Obratnost: 0

Smysly: 0

Šplh: 0

Skrývání: 0

Minulost

Neznala své rodiče, nikdy se o nich nic nedozvěděla a to, jak se jmenují. Vychovávala se sama - bloudila po lesích a schovávala se v jeskyních a různých opuštěných norách. Myslela si, že jí lov nepůjde, když se neměla od koho učit, ale překvapivě jí to šlo. I její rychlost a mrštnost jí překvapovala, rychle se dostávala ke kořisti a usmrtila jí v mžiku. Ale i přes její vzácné nadání jí nebylo do smíchu, neměla nikoho, kdo by s ní byl a povídal si s ní, byla pořád sama... Po roce samotného života, se začala nenávidět, nesnášela své rodiče, že jí opustili, i když je neznala. Hněv v ní rostl, každým dnem byla více zuřivá, než ten minulý. Sama to nechtěla, nikdy na to ani nepomyslela, ale začala chladnokrevně vraždit okolní zvířata, ne pro hlad, ale jen pro utišení své zloby. Jeden měsíc se proměnila na zrůdu, teprve až se vzpamatovala, viděla kolem sebe krev, všude. Hněv z ní odešel a nahradil ho zármutek, nedokázala si představit, že by někdy něco takového udělala. Utekla pryč, dál od místa, kde se podepsala svou nenávistí, dál od mrtvého lesa. Byla zoufalá, nevěděla, kam jít, ke komu jít a co dělat. Cítila se jako tělo bez duše, navždy odsouzená být sama. Roky dál plynuly, Goldy byla dál sama, už si dokonce i myslela, že nemá hlas, za tu dobu totiž nepromluvila, jen bloudila ve svých vzpomínkách a myšlenkách. Už ani nevěděla, kdo je, kým je. Po dvou letech se octla u malé vesnice, tiché, jako ona sama. Aniž by si byla vědoma, co dělá, vstoupila do ní. Bezmyšlenkově se procházela po ulicích a prohlížela si lidi, hnusili se jí, až na malou dívenku, která měla stejně oranžové vlasy, jako měla Goldy srst. Zůstala u ní, věděla, že se stala jejím mazlíčkem, ale nevadilo jí to, chtěla teď s někým být. Dívka jí dala náhrdelník se zlatým písmenem G. Goldy na něj byla pyšná, teď byla šťastná, že má někoho, ke komu se může přitulit. Konečně už nebyla sama... Tři měsíce jako domácí mazlíček, tato myšlenka se jí honila hlavou dokolečka, dny, kdy byla spokojená, opět zmizeli, teď nemohla Goldy pomyslet na to, že se mazlíčkem stala, opět se nenáviděla. Jednoho dne to už nevydržela, drásaly jí myšlenky, ničila jí vlastní mysl, chtěla utéct, ale její opatrovatelka jí zadržela. Hněv se ke Goldy vrátil, aniž by to chtěla, znovu se stala tou chladnokrevnou kočkou. Když se vzpamatovala, pohled na dívku ležící v kaluži krve jí donutil utéct. Přísahala si, že se už nikdy na kohokoli nezaváže a nedá mu prostor, aby si u ní získal kousek místa, aby ho nezabila, jako mnoho dalších. Ale i přes tenhle slib nadále hledala klan koček, ke kterému by se mohla přidat, chtěla někde být. Čtvrtý rok jejího života a ona našla to, co hledala. Kočičí pachy byli všude, věděla, že tady chce zůstat, nezávislá na ostatních.

Napomenutí: 

---